+420 704 373 444
info@tenaza.cz

Jaká jsou nejčastější nešvary v písemném projevu?

Jaká jsou nejčastější nešvary v písemném projevu?

Pozor na gramatické a stylistické chyby!

Čeština je krásný, melodický a velmi košatý jazyk. Z pohledu cizinců, kteří se ji učí, se řadí k těm náročnějším. Zvládnout záludnosti českého jazyka dává zabrat i rodilým mluvčím. Zejména písemný projev odhalí řadu nešvarů. Prim vedou gramatické chyby. Přitom jde často o učivo, které se probírá na 1. stupni základní školy.

K těm základním chybám patří záměna i/y, špatné skloňování podstatných jmen a časování sloves, neznalost nebo špatné použití předložek, příslovcí a spřežek. Rovněž vyjmenovaná slova představují i v dospělosti pro řadu z nás noční můru. A aby toho nebylo málo, klackem hozeným pod nohy jsou pak nejrůznější výjimky z pravidel.

 

Psací stroj už copywriteři dnes nepoužívají

 

Abysme nebo aby jsme?

Víte, co znalce češtiny doslova tahá za uši nebo ho praští do očí? Gramatická chyba, která legitimně a ve velkém prosákla i do médií. V mluveném projevu ji vypouštějí z úst politici, odborníci a zástupci nejrůznějších profesních a zájmových skupin napříč celým věkovým spektrem. Jde o podstatná jména středního rodu v množném čísle. I lidé velmi vzdělaní si na tomto gramatickém jevu vylámou zuby. Hned 3 neodpustitelné hrubky najdeme ve sdělení, že „tyto mimořádné opatření přispěly k záchraně“. Napíšete-li, že „tato mimořádná opatření přispěla k záchraně“, pak je vše v naprostém pořádku.

Podobné je to s podmiňovacím způsobem. Kondicionál přitom používáme zcela běžně. Představte si, že dostanete oficiální pozvánku, kde stojí „aby jsme vás pozvali“. Řada pisatelů cítí, že „abysme“ je špatně a ve snaze uvést korektní tvar napíší „aby jsme“. Podle pravidel českého pravopisu se ale správně píše „abychom“.

Shoda podmětu s přísudkem bývá také nepříjemnou překážkou. Možná si vzpomínáte, že jste kdysi slyšeli o rodu mužském a ženském, životném a neživotném. Jazykových přehmatů je i v této kategorii celá řada. Pokud nechcete mít z ostudy kabát, nikdy nepište, že „muži udělal-y“, „domy se tyčil-i“, „ženy přišl-i“ a „auta stál-y“ nebo dokonce „auta stál-i“. Muži udělali, domy se tyčily, ženy přišly a auta stála. Tak je to v pořádku.

Snažte se být 100% v psaném projevu

Smutnou výpovědí o nezvládnutí gramatiky jsou číslovky, zejména základní a řadové. Chybně napsaný údaj, že „toto se týká 50-ti studentů“, namísto „toto se týká 50 studentů“, se vyskytuje v poslední době skutečně hojně. Možností, jak zprznit číslovky, je celá řada a vydalo by to na samostatný článek.

 

Do tvorby obsahu dáváme 100 % úsilí

 

 

Přesto u číslovek ještě zůstaneme, protože k ošemetným patří i ty řadové. Někteří autoři absolutně nevnímají rozdíl mezi 10 % a 10%. Pokud by si ho byli vědomi, věděli by, že v 1. případě jde o 10 procent, zatímco ve 2. případě o výraz desetiprocentní. Takže i mezera může hrát v pochopení významu zcela zásadní roli. Skloňování víceslovných číslovkových útvarů je také náročnější. Pravda je, že se tyto gramatické chyby objevují spíše v mluveném projevu.

Stále více se ukazuje, že český jazyk není schopen ubránit se vlivu cizích jazyků. To se pozná třeba podle toho, že místo desetinné čárky řada pisatelů používá desetinnou tečku, která je běžná v angličtině.

Velká písmena a interpunkce

Psaní malých a velkých písmen v názvech patří i podle zkušených jazykovědců k nejtěžším disciplínám českého jazyka. Neexistuje totiž jedna pravopisná zásada, která by to jednoznačně upravila. U víceslovných názvů se situace komplikuje ještě více. Například pod „severní Evropou“ máme na mysli světovou stranu kontinentu. Oproti tomu „Severní Amerika“ je zcela odlišný případ, přídavné jméno „Severní“ se píše s velkým písmenem, neboť je součástí názvu.

Stejně tak i čárka ve větě nebo v souvětí má své pevné místo. To ale neznamená, že si pisatel ví rady. Klasickým příkladem je čárka před spojkou „a“. V poměru slučovacím se nepoužívá, třeba když jde o výčet. Je v pořádku, když napíšeme, že jsme koupili hrušky, jablka, pomeranče a banány. Tady je to bez čárky. Pak ale existují výrazy, kde naopak čárka před „a“ být musí. Jako příklad uveďme „a proto“, a to“, kdy jde o důsledkový poměr.

Lež, má krátké nohy

Určitě znáte vtip, který je založen na jazykové hříčce a hlavní roli tu hraje čárka. Na pláži leží na dece 2 mladíci. První zvedne hlavu, koukne se před sebe a říká kamarádovi: Lež, má krátké nohy. Hoch hodnotí dívku, která prošla okolo a která podle jeho mínění nestojí za pozornost. Stejně tak jsme se už setkali s příslovím Lež má krátké nohy. Toto lidové moudro nás nabádá k pravdomluvnosti, a díky absenci čárky přináší zcela odlišné poselství než zmíněná anekdota.

Chybovat se dá i v oblasti stylistiky, kdy dochází k nežádoucímu posunutí významu. Někdy je takové vyjádření zcela nešťastné: Muž díky alkoholu havaroval a těžce se zranil. Jenže zde nejde o vyjádření vděku, nýbrž příčiny. Předložku „díky“ v takových případech nahraďme předložkou „kvůli“ a hned bude jasné, jaký je v tom rozdíl.

 

Nedělejte gramatické ani stylistické chyby

 

 

Existují další jazykové jevy, které umí zamotat hlavu. Typickým příkladem je tip – typ. Mít pro kamaráda dobrý tip na letní brigádu je něco jiného, než když řeknete, že kamarád je váš typ, protože se vám líbí. Mnoha lidem chybí jazykový cit, a proto nevědí, kdy správně použít „jakoby“ a „jako by“. Je dobré uvést příklady: Přišel, jako by se nechumelilo. Jeho jakoby oteklé oči hovořily o probdělé noci. V první větě lze „jako by“ nahradit „jako kdyby“. Ve druhé to možné není. Jakoby je jedním slovem a není součástí slovesného tvaru.

A tak bychom mohli pokračovat výčtem dalších chyb, které do písemného projevu prosakují. Zvládnutí českého jazyka není snadné, ale hodně se dá napravit četbou. Ta nejen rozšiřuje slovní zásobu, ale také upevňuje gramatiku.